Stín elektry
Charakteristika: Samostatná povídka ze světa Naruta.
Varování: žádné
Stav: neukončená
-%-
Stopa vedla přímočaře. Neji vytušil, že ty před nimi už nebaví zahlazovat stopy a vsadili na prachsprostou a neuvěřitelnou rychlost. Nechápal, jak dokáží cestovat tak svižně, a jejich náskok se rapidně prohluboval. Mohlo to být tím, že se zbavily jednoho břemene? I když Gai a spol. jeli naplno a zastavovali jenom na doplnění tělesných tekutin (Neji se byl zase vychcat), ztratili už veškerou šanci, že by je dnes dohonili. Okolo poledne Neji usoudil, že kunoichi už jsou někde tam, kam oni sami dorazí až před půlnocí. Žralo ho to. A nebylo to jediné.
Ačkoli skupinu vedl on, GwenIala mu celou dobu šlapala na paty. Chvílemi se zdálo, že sama ví nejlíp, kam mají běžet. Občas na okamžik stočil Byakugan na ni a nestačil se divit. Nezdálo se, že by ji závod s časem jakkoli vyčerpával, stále byla v plné síle s nekonečnou zásobou energie. Zásoba energie… Zajímalo ho, odkud ji bere. Zdálo se, že prýští z jejího těla, že její proud neustane, dokud poběží za nějakým cílem. Děsila ho. Je snad netvor?
Zastavili, až když nebylo vidět na větve. Celou noc tvrdě spali. Už podvědomě tušili, že další den bude neméně náročný než ten první, a jejich podvědomí se nemýlilo. Tenten po několika hodinách běhu unaveně oddechovala, Nejimu docházela chakra (plus se mu chtělo chcát) a sensei se mračil. GwenIala zatvrzele pokračovala. Hyuuga už nevedl, propadl se dozadu. Byakugan vypnul; nemusel na něj plýtvat chakrou, které mu i tak zbývalo poskrovnu. Do čela se totiž přesunula plavovláska v bleděmodrém a neomylně si to mířila přesně za únosci. Když přišel večer, Tenten vypadala, že se co nevidět sesype. Zaostávala pozadu, nakonec ji musel vzít Gai. Najednou před nimi Gwen zmizela. Neji prudce zastavil a rozhlédl se, pak ho upoutalo něco dole. Vedoucí smečky seskočila z korun stromů a přistála jako kočka na trávě. Vděčně doskákal dolů a mistr s Tenten ho následovali, aby se všichni tři vyčerpaně zhroutili na trávu. GwenIala zůstala stát, zahleděná do dálky.
"Zítra je doženeme," promluvila nezvykle chraptivým hlasem. "Zatím máme celou noc. Využijte jí, jak nejlépe dovedete." Neji ji neposlouchal. Téměř v bezvědomí se skácel na zem. Ani netušil, že ho celodenní úprk tak vyčerpal.
Ráno se vzbudil a šel se vychcat. Stále napůl v říši snů se jen okrajově podivoval, jak to, že se v něm i po třech dnech neustálého chcaní stále nalézá tolik piva. Když vyprázdnil močový měchýř, trochu se mu pročistila hlava (a taky tělo) a došlo mu, že stále není úplně fit. Měl podezření na zácpu. Než Hyuuga vykonal svou potřebu, všichni se probudili. Gai se mladistvě protáhl, zívnul na celé kolo, zařval "Sílá mládí!!" a nevídanou rychlostí si to drandil za křoví, naštěstí na opačné straně noclehárny, než kde byl Neji. (Kdyby udělal jinak, mohlo by se mu to stát osudným.) Tenten chvíli ospale mžourala, pak se rozhodla, že to nemá cenu, a taky se odšourala za strom. Všichni měli nebetyčný hlad a zbývalo jim jen málo vody. GwenIala prostě seděla uprostřed palouku a zdálo se, že celou noc promeditovala. Když se Gai team konečně vypravil, těsně před začátkem další cesty je opět chytla za ruku a vrátila jim zbytek sil. Neji, jehož pocit zácpy tímto aktem zmizel, se už nepokoušel skákat v čele a odevzdaně následoval Gwen. I bez Byakuganu cítil, že se přibližují k nepřátelům. Krajina se postupně změnila z listnatých lesů na skalnatou pláň s několika stromy a keři, takže už nemohli skákat a museli běžet po svých. To bylo více vyčerpávající, ale po rovinatém terénu se utíkalo velmi příjemně a nemuseli se bát, že se jim smekne noha nebo že jim shnilá větev praskne pod nohama. Zdálky uslyšeli tiché šumění mnohem dřív, než uviděli změnu reliéfu (horizont byl pokryt mlhou) - rovná skála se zvedala a z jejích vrcholků, neznámo odkud, padaly nesčetné vodopády. Hukot vody se stupňoval, až nebylo slyšet prakticky nic jiného. Vběhli do skalního bludiště plného převisů, zrádných propastí a průrev. Kdyby nebyla stopa chakry tak znatelná, pravděpodobně by se ztratili a nikdy by se odtamtud nevyhrabali.
Náhle se GwenIala zastavila. Pro Nejiho to byla tak nečekaná změna tempa, že uběhl ještě pár metrů, než se mu podařilo zabrzdit, a Gai s Tenten měli brzdnou dráhu ještě delší. Neji se otočil na plavovlasou kunoichi s úmyslem nadávat, ale zarazil se, jen co jí pohlédl do obličeje. Zračily se v něm nevýslovný děs a hrůza. Pak se ztuhlé rysy roztřásly neovladatelným vztekem a kůže v okolí jejích očí náhle ztmavla do téměř černých odstínů, takže vypadala, jako by se s někým porvala a dostala od něho pěkně přes držku. Vzápětí se vzduchem rozprskla vlna nespoutané energie, druhá síla i chakra prolnuté a spojené až do nestvůrné podoby a zlomek milisekundy nato tam Gwen už nebyla. Neji ihned zaktivoval Byakugan a s úžasem zjistil, že GwenIala je už víc než kilometr od nich a stále se zvětšující rychlostí se vzdaluje. Okamžitě vystartoval za ní, nedbaje, že Tenten (která byla z jejich týmu přece jen nejslabší >:) ) jim nestačila. Gai-sensei musel otevřít první bránu, aby stačil Nejimu vražednému tempu. Nikdo neměl čas ani dech se vyptávat a Neji sám se divil, kde se v něm vzala taková rychlost. Pak uviděl, že Gwen se asi pět kilometrů od nich zastavila a změnila směr téměř kolmo nahoru, po příkré skále. Zarazila se přibližně v polovině útesu a Neji nechápal proč. Pak zalapal po už tak nepřítomném dechu: kunoichi musela prolomit nějakou bariéru, nebo spíš několik bariér, protože v jeho zorném poli se náhle objevila jeskyně vytesaná do tvrdé skály. Byli teprv na půl cesty k nepřátelům, ale zbytková energie z prolomení bariér je téměř srazila na zem. Neji ji viděl, ale nemělo cenu hledat úkryt, protože by to stejně nestihli včas. Hned po ustálení vzduchu pokračovali nezměněnou rychlostí dál. Neji se jen bál, aby nepřišli pozdě.
Konečně dorazili k úpatí inkriminované skály a pomocí chakry soustředěné na chodidlech vyběhli pět set metrů vysokou stěnu. Šťastně dosáhli vchodu do jeskyně a tam jejich štěstí zmizelo. Chviličku trvalo, než jim v náhlé tmě došlo, co vlastně vidí. Neji si už několikrát přál, aby ten černovlasej spratek někam zmizel, nejlépe dost hluboko pod zem. Jeho rivalské touhy ho však ani trochu nepřipravily na to, co se jeho očím naskytlo. Dutina v jeskyni byla velmi hluboká, s vysokým stropem a rovnou podlahou. A vzadu v té dutině plápolal oheň, kolem něho stály tři přízračně krásné postavy v bojových postojích a kus od nich ležel… leželo…
Rock Lee. Mrtvý. *Vložte flashback, který by měla každá regulérní postava a trval by u každé asi celou epizodu, tj. půl hodiny. Vynásobte čtyřmi a dostanete dvě hodiny: teď přestaňte číst a vraťte se za dvě hodiny, až flashbacky skončí, nikoho přece nezajímají. Nebo ano?!* Neji ve svém, vždycky tak ledovém srdci pocítil nově otevřenou ránu, která volala po zacelení. Netušil, že ho smrt jednoho ze svých… nejlepších přátel… tak zdrtí. Pak se jeho žal změnil na neukojitelný vztek a touhu po pomstě. Ihned chtěl shromáždit svou chakru, ale… Vytřeštil oči. Ve vzduchu bylo něco, čeho si nevšiml. To něco se mu rozlézalo po celém těle a ochromovalo jeho úsudek a sílu.
"Brilantní práce, Shanori," ozval se ženský hlas a rozlehl se po celém prostranství. Neji koutkem levandulového oka zahlédl, že kus od něj se k zemi hroutí Tentenina postava a vzápětí následuje jejího příkladu i Gai. Pak už neměl co zahlédnout, protože se sám sesul k zemi v hlubokém bezvědomí, které se pozvolna měnilo ve smrt.
Ale já nemůžu umřít… nesmím… odejít, dokud ho nepomstím… ne…
***
Cože? Haló? Neměl bych být mrtvý? Neji si byl celkem jistý, že takhle by smrt z první osoby neměla vypadat. Už četl o pocitech, které zažívají lidi při klinické smrti: dlouhý tunel a na konci světlo. Možná i nějaké mlhavé postavy. Když o tom přemýšlel, vždycky myslel, že jeho světlo bude mít tvar luxusního záchodu. Ale nestalo se tak. Vůbec na nic si nevzpomínal: poslední byla příšerná touha pomstít Leeho smrt. Leeho smrt! Úplně na ni ve víru událostí zapomněl! (A my mu to odpustíme, vždyť chcípnul.)
Zjistil, že oproti očekávání stojí pevně nohama na zemi, což odporovalo faktu, že před chvílí ztratil vládu nad svaly, které by ho v této pozici měly udržet. A hned po zjištění této překvapující skutečnosti následovala další rána do hlavy. Co se to doprdele děje?! chytl se Neji za vlasatou palici. Nejenže jeho protivnice už tam nebyly, jeho tým stál okolo něj živý a zdravý! Včetně Rocka Leeho, k jehož srdnaté pomstě se už nedostal. To nedokázal jen tak rozdýchat, tudíž se vydal k západu slunce (rozuměj opravdu nepředstavitelně šťastnému shledání Leeho a jeho senseie) vyrozumět další informace. Jenže než se stačil zeptat, všeobecná nálada klesla z varu na absolutní nulu (což je mimochodem o 373,15 °C). Nejiho to přimělo se rozhlédnout: Nechyběl jim někdo? Ale ano… GwenIala.
Hyuuga zaktivoval Byakugan a uviděl to, co jeho přátelům zůstalo v naprosté tmě skryto. Stěny byly rozpálené až těsně pod bod, kdy by začaly žhnout. A na zemi kus od nich leželo něco k nepoznání ohořelého. Neji polkl.
"GwenIalo!" vyjekl a rozběhl se k té zuhlovatělé věci. Nebylo pochyb… bylo to lidské tělo. Vylučovací metodou… chakra tří kunoichi byla slabá, ale nezmizela. Jediný, kdo zbýval…
Poodstoupil dál. Nechal místo žalu ostatních tří. Nedokázal to pochopit.
Ty tři ženský… někdo je na hlavu porazil. Musela to být GwenIala, nikdo jiný by to nedokázal… Ne ve stavu, v jakém jsme byli… umírali jsme, Lee už byl mrtvý. Co proboha udělala?! Není možné vrátit mrtvolám život! To prostě… nejde…
To byl jeho styl. Poodstoupit od věci a zkoumat ji zdálky, než ji přijmul a připustil ji k sobě. Ale tentokrát se mu to nedařilo. Nějak podobně se cítil, když mu umřel otec…
Jak je to možné?
Lee vzal ohořelé ostatky do náručí, oči plné slz. Vyskákali z jeskyně, co tam. Nevěnovali pozornost tomu, že uprostřed horkých zdí by jim nutně muselo být vedro k udušení. Neji si nepamatoval, jak se dostali zpátky do Konohy ani za jak dlouho. Vystrojili GwenIale tichý pohřeb, tak aby o něm nikdo nevěděl, dokonce ani Skrytou Oblačnou neinformovali o smrti jejího ninjy. V nenápadném náhrobku byl zasazený zčernalý plíšek čelenky, jediné co zbylo z jejího oblečení. Byl po celé délce prasklý, přetínal znak mraků a smutně dával najevo, že na hřbitově Listnaté je pohřbena kunoichi z Oblačné, protože tady o ni stáli víc než doma.
"Sbohem, GwenIalo."
Už si nic nepamatoval.