Stín elektry
Charakteristika: Samostatná povídka ze světa Naruta.
Varování: žádné
Stav: neukončená
-%-
Ráno připlachtilo na křídlech opilcových. I Neji musel uznat, že včera to s tím pivem přehnali, ale když ono jim tak chutnalo… No nic, jeho vlasatá hlava o sobě nechávala znechuceně vědět, tak se radši odšoural k potoku, kde ji svlažil v křišťálově čisté vodě, kterou vzápětí znečistil žlutavým čůrkem… no, však vy víte čeho. Co se vlastně stalo včera?
Těžkými výběrovými testy jouninských zkoušek prošlo jen několik lidí. On sám se sice chuuninem stal teprve přednedávnem, ale to mu nezabránilo zúčastnit se po boku GwenIaly. Už předtím mu vysvětlila, že tam jede reprezentovat Oblačnou, která jí tu povinnost přiřkla. Ale i když budou rivalové, nic jí nebude bránit zkusit týmovou práci. Samozřejmě bude podporovat hlavně své kolegy z Kumogakure (Neji si všimnul kyselého tónu, který se jí vkradl do hlasu. Neměla snad na ně dobré vzpomínky?), ale nemůže vyloučit, že se čas od času "zatoulá" až k ninjům z Kohohy. Na jeho otázku, jestli by se to nebralo jako kolaborantství, odpověděla, že ne. Žádné tajné kódy či co mu neprozradí a cílem těchhle zkoušek bylo stejně zlepšit vztahy mezi vesnicemi, no ne? To neuznal, ale i tak se mu její občasná pomoc hodila. Zvlášť v předposledním kole, kdy už všichni z Listové (až na Shikamara a neznámého chlápka) odpadli a jemu připadl úkol strážit svitky s dobře utajeným obsahem. Útok přišel ze všech stran najednou, a kdyby se kolem něj na poslední chvíli nesnesla mysteriózní sprška kunaiů, která jeho protivníky zastrašila v domnění, že Lisťáků je tam mnohem víc a vlákali je do pasti, sotva by to tam se svým vyčerpáním ustál. Staré dobré blafování, pomyslel si pobaveně. Možná to byla náhoda, ale GwenIalině týmu přišel svitek, který pro něj neměl cenu, velice vhod a zajistil jim postup do posledního kola, soubojů. No tedy, aspoň některým. Část Oblačných záhadně zmizela těsně před cílem, a Gwen se mu svěřila, že měla pádné podezření na ninjy z Travnaté. Takoví hnusní sadisti, říkala, po skončení kola je našli s rozpáranými břichy viset oběšené na stromech. Nezávidím těm, co je tam objevili.
Při soubojích se zase postupovalo podle žebříčku "Jeden proti jednomu, vítěz postupuje dál, poražený nechť se odplazí, ale na vyšší hodnost má šanci každý." V prvním souboji se velmi krátce utkali dva bouřliváci z Mlžné a Oblačné. Zřejmě si měli co vyříkat, protože většinu času po sobě řvali nadávky, pak jeden polevil v pozornosti a zatímco horečnatě vykašlával zaskočenou slinu, druhý mu nastavil katanu pod krk. Mlžný uznal, že to zeslonil, a s hanbou odtáhl z bojiště. Další dvojice byla Shikamaru versus GwenIala. Shika určitě měl nějaký hvězdný plán, ne, hned několik hvězdných plánů, jak Gwen oblafnout, ale ona to zmařila svým hereckým uměním (které Neji považoval za nečestné, ale komu čest, tomu čest, skoro pokaždé to fungovalo) a druhou silou. Nara to vzal s ledovým klidem, a hned poté, co mu Gwen obnovila nervovou soustavu, se vydal k tribuně komentovat všechno, jak je to otravné. Třetí souboj rozhodl o zbytku dne. Jakási silně vyvinutá dívka z Kamenné totálně rozryla a podkopala celou tribunu, jak hledala svého protivníka z Travnaté, a ta se div nesesula k zemi i s vysoko postavenými feudály. Následovala urychlená evakuace a odložení soubojů na zítřek, až se stadion spraví.
Večer zavítali do hospody, a tady byl výsledek. Hyuuga se vrátil na mýtinu, kde přenocovali, a náhle mu přišlo absolutně nesmyslné, proč celou polovinu noci ležel na kořenech, když mohl zdarma přespat v ubytovnách pro účastníky akce. No co, pokrčil rameny, jak prozkoumával zrakem jejich noclehárnu, asi jsme tam nedokázali trefit. Pak zpozorněl. Něco mu tu nehrálo. Všiml si toho až teď, když zkoumal terén podrobněji. Byl to pach cizí chakry… a úmyslu zabíjet. Okamžitě byl stoprocentně vzhůru a vzbudil Tenten, která ještě vyspávala pod vysokým smrkem. A navíc… nikdo jiný tu nebyl. U Leeho a mistra Gaie by tomu nepřikládal žádnou důležitost (Ranní cvičení? Deset kilometrům poklusem v klus? Už zažil horší, jednou ho dokonce nutili se přidat.), ale dobře věděl, že GwenIala nesnáší časné vstávání a aby se probudila tak brzo, musela by k tomu mít pádný důvod. Zkontroloval čas: teprv pár minut po šesté. (Občas nechápal, jak jeho tělo dokáže vycítit šestou hodinu na sekundu přesně a vzbudit ho jen chviličku předtím, než začne drnčet budík. Tento návyk si vypracoval z dětství a nikdy ho neopustil.) Jal se prozkoumávat okolí svým Byakuganem.
Nic podezřelého ale neviděl. Tenten svižně balila jejich kemp, pro případ, že by museli vyrazit ve spěchu. Neji se ponořil do hluboké koncentrace, snaže se najít cokoli nepovšimnutého… A taky rozšířit pole vidění… Pak ho napadlo vyzkoušet novou techniku Stříbrných očí. Termovize by mu měla odkrýt všechno. Po jeho dlaních se mihlo několik pečetí a v příští sekundě prozkoumával široké okolí v duhové škále, od černé přes modrou a zelenou až ke žluté, oranžové a červené… Tamhle! Nečekal na nic a ihned vyskočil, následován v těsném závěsu hnědovlasou dívkou, které se podařilo zahladit známky jejich táboření v rekordním čase. Tryskem trvalo asi pět minut, než dorazili k podezřelé rudé skvrně. Na povrchu nebylo vidět nic, ale Hyuuga jen trochu přesměroval svou chakru a vrátil se jeho rentgenový zrak s obrovským zorným úhlem. Pod rozložitým dubem byla vidět nějaká dutina… a v ní živý člověk. Neji zalapal po dechu, jak poznal tak důvěrně známou stopu nezkrotné, odhodlané chakry. Pod tím stromem byl mistr Gai!
Společnými silami zčásti uřezali, usekali, uchakrovali a různě upižlali tlustý kmen a strom pokáceli. Pak se zapřáhli jako koně za velký pařez a "Héééj rup!" vyrvali ho i s kořeny ze země. Šlo to až překvapivě lehce a dubové listí už usychalo. Tenten usoudila, že ho někdo vcelku vytrhl z jeho původního místa, hodil tam mistra a zas ho zasadil. Ačkoli byl Neji k tomuto nápadu značně skeptický, nedokázal najít jiné vysvětlení. Odtáhli masu dřeva o kus dál a naklonili se nad okraj vzniklé díry. Na dně dva metry hlubokého kráteru ležel jejich sensei, svázaný do kozelce a nejevil známky života. Tenten si skousla ret a skočila dolů. Hbitě přeřezala provazy, které ho poutaly (a všimla si, že se nápadně podobají vlasům, ale na rozdíl od nich byly mnohem pevnější a prosáklé chakrou), a s Nejim ho vytáhla na světlo boží. Zhrozila se, jak bledě mistr vypadá a neúspěšně lapá po dechu. Její mozek (Ano, Tenten má mozek. Co jste mysleli?) zapracoval a na povrch vyplavaly vzpomínky na první pomoc při dušení. Bylo jí jasné, že Gai tam musí být už několik hodin, bez přístupu čerstvého vzduchu. Pokusila se mu vytáhnout jazyk, ale jediným výsledkem byla pokousaná a poslintaná ruka. Neji to celé pozoroval s profesionálním zájmem.
"Neji…" vydala ze sebe prosebně, ale tomu ihned došlo, k čemu se schyluje.
"Ani náhodou! To ať se ten kretén radši udusí, já mu umělý dýchání dávat nebudu!" Tenten se zamračila, protože tohle vážně přepískl. Mladík si to uvědomil a omluvně se usmál, ale nepohnul se ani o píď. Dívka vzdychla a otočila se ke škubající tváři. Není zbytí, Tenten, přesvědčovala se v duchu, i když to moc nepomáhalo. Zachraň svého mistra a bude ti až do smrti zavázán! A s dobročinnou snahou nevzpomínat na všechny ty případy, kdy to šlo zbraněmi, podebrala mu dlaní hlavu, zvrátila ji dozadu, druhou rukou mu otevřela ústa se zářivým chrupem, zacpala nos a sklonila se dolů. Radši zavřela oči…
"Kucky kucky!" Tenhle zvuk dokázal Nejiho probrat z omámené letargie, kdy s pevně stisknutými očními víčky a zacpanýma ušima čekal, až se něco stane. Ohlédl se a s úlevou zjistil, že jeho sensei začal kašlat těsně předtím, než se Tenteniny rty dotkly jeho. Gai vymrštil hlavu ve snaze nabrat dech a tvrdě praštil Tenten čelem do nosu. Neji protočil bělavé oči v sloup a smutně nabídl své spolubojovnici zpračkynový kapesník. Tohle rozhodně nebyl den, jaký by si představoval. Gai se dezorientovaně vyškrábal do sedu, ačkoli mu dalo hodně práce se v něm udržet: celé tělo mu vypovídalo poslušnost a nekontrolovatelně se chvělo.
"Mistře Gai?" pronesl Hyuuga. "Co se stalo?"
"To kdybych věděl," zabručel tázaný. "Držel jsem hlídku, najednou bum a pak tohle. Náš tábor zřejmě někdo přepadl, vám nic není?" rozhlédl se kolem a ignoroval Tenteninu snahu zastavit proudy krve vycházející z jejího nosu. "A kde je můj drahý student Lee?" Jeho zbývající žáci se po sobě pochmurně podívali.
"To chceme taky vědět. On s GwenIalou zmizeli, beze stopy." Jejich mistr pochopil rychle.
"A kruci." Vysoukal se na nohy a bolavou hlavou se rozhlédl kolem.
"Mistře…" snažila se ho huhlavě umírnit Tenten, ale její sensei ji nebral na vědomí. Místo toho se jen urputněji otáčel ze strany na stranu, až stanul tváří v tvář Nejimu.
"Neji!" uhodil na něj přímo. "Kam šli?"
Neji se chystal k nějaké sarkastické poznámce, jak to má vědět, ale Gai to zřejmě považoval víceméně za řečnickou otázku, protože pokračoval dál. "Použij svůj Byakugan a pořádně se rozhlídni, něco určitě uvidíš!" povzbuzoval ho nadšeně.
"A myslíte, že jsem to ještě neudělal?" rozčílil se Hyuuga. "Teď už můžou být kdekoli, zatímco vy jste měl držet hlídku a co jste dělal, tloukl špačky?"
Gai to asi nepobral, protože zmateně odvětil: "Ani špačky, ani kukačky, ani kosy, ani nic jiného jsem netloukl." Mladík protočil oči v sloup, jeho sensei ho někdy vážně unavoval.
"Podívejte," snažil se o věcný tón, "i kdybych našel nějaké stopy, tak vy byste tu cestu stejně nevydržel. Stěží se postavíte, natož abyste se zmohl na nějaké pronásledování." Obezřetně sledoval, jak se po mistrově tváři mihl výraz "Drž zobák, nebo ti dám do držky!", naštěstí se ovládl, a co mu nebylo vůbec podobné, dokonce rezignovaně klesl zpátky na travnatou zem.
"Fajn, tentokrát ti to uznám. Prozkoumej okolí, a až něco najdeš, budu připravený." Nejiho to tak zarazilo, že se ani nepokusil o žádnou námitku a bez odmlouvání vykonal, co mu mistr řekl.
Trvalo nesnesitelně dlouho, odhadem asi čtyři hodiny, než narazil na pravé stopy. Musel si připustit, že tihle lidi, ať byli kdokoli, se rozhodně vyznají v zahlazování svých otisků. Upozornil ho až zvláštní odér GwenIaliny chakry. Takže mají oba, pomyslel si. Co jim asi chtějí?
Hbitě se vrátil k vyvrácenému dubu a zburcoval podřimujícího Gaie, který si ze spaní Leemu stěžovat, že mu zase zdražili zubní pastu Signal White pro zářivě bílý úsměv. Všichni tři pak vyrazili na cestu. Běželi, skákali a létali celý den, na jehož konci jim Neji oznámil, že se přibližují k únoscům. Pach neznámé, divoké chakry byl čím dál zřetelnější, už se ani nestávalo, že by se museli vracet. Ti vepředu se zřejmě cítili v bezpečí, celý den od místa činu.
Tentokrát to byl sám sensei, kdo vyhlásil odpočinek. Hlídku si vzala na svá bedra Tenten, řkouc, že se jako jediná pořádně vyspala a nepoužívala celý den svou chakru jako Neji. Ani jeden muž neprotestoval, popravdě řečeno nemohl, protože oba byli už dávno v říši snů. Někdy okolo první hodiny ranní Tenten sklátila únava a také usnula. Ráno dostala vynadáno od Nejiho (Gai jen poznamenal, že musí načerpat mladistvou energii a je dobře, že umí spát i po tak nenáročném dni - tehdy snad poprvé ocenila, že vidí prakticky jen pozitiva.), ale naštěstí si jejich ležení nevybral za cíl útoku žádný zbloudilý krvežíznivý medvěd (čtěte Sakura), takže to ani tak moc nevadilo. Okolo osmi ráno, po půldruhé hodině běhu, Neji překvapeně zůstal stát. Před nimi se rozkládala mýtina s naprosto jasnými známkami nedávné lidské přítomnosti - veprostřed dokonce ještě doutnal oheň. Past! mysleli si všichni, ale mýlili se. Žádná past, žádná léčka, žádné potají ukryté mechanismy, které se spustí, až položí svou nohu na travnatý plac. Všechno nasvědčovalo tomu, že to místo opustili ve spěchu. Tenten učinila rychlý závěr: "Zaspali." Gai přidusil smích a Neji se na ni vražedně podíval.
"Ty snad máš místo mozku malou, hladkou, zelenou, plesnivou kostku," obořil se na ni. "Nic necítíš?" Po několika pečetích přepnul na termovizi a jasně to uviděl. Červenou oblast pod stromem, přesně jako našli zaživa pohřbeného mistra Gaie. A ten ostrý kunai zabodnutý ve kmeni… úmysl zabíjet ve vzduchu… "Tady se odehrála bitva," pronesl mrazivě. "A ten, kdo prohrál, je pod tímhle stromem," ukázal na něj dramaticky.
Netrvalo dlouho a odkryli další tělo, tentokrát šestnáctileté, ženské a GwenIalino. Nebyla ani tak přidušená, jako spíš dokrvava zmlácená a v bezvědomí. Když ji vzkřísili, chraptivě jim popsala tři ženy v černo-zeleném, které ji sejmuly svými dlouhými vlasy. Na otázky, jestli je s nimi Lee, jestli je naživu a tak dále, odpovídala prostě: "Já nevím." Dospěli k názoru, že byla většinu cesty mimo. Pokusila se utéct, ale to se jí nepovedlo. Aspoň je zdržela (z toho důvodu její krásné mladé tělo pokrývalo tolik nekrásných zranění), takže jen tak tak měly cizí kunoichi čas v rychlosti se spakovat a odskákat. Gwen ale v každém případě nemohla jít dál, protože její destrukci si únoskyně opravdu vychutnaly.
"Dopr…áce," ulevil si Neji. "Pokud zas naberem zpoždění, nikdy je nechytíme!"
"A já to asi nevím," odsekla GwenIala. "Já je chci najít stejně tak jako ty! Ale když tady jen stojíš a nadáváš, moc toho nedokážeš!" Neji se už už nadechoval k pádné odpovědi, ale dívka pokračovala: "A teď buď zticha, snažím se soustředit." S bolestným syčením se přetočila do kleku a položila hlavu na kolena. Pak ztuhla a jen pomalé dýchání nasvědčovalo, že nezkameněla.
"Snad tady nechceš meditovat?!" nevěřícně vyjekl Hyuuga.
"Drž zobák!" okřikla ho Gwen a zvedla hlavu. Neji trochu ucouvl, když uviděl rozzuřený výraz na její tváři. "Přestaň všechno komentovat a buď už zticha!"
Tím ranila jeho hrdost, uraženě se stáhl a zamračeně pronesl: "Vždyť já tady vůbec nemusím být," a šel se vysrat. Jeho zvědavost mu ale nedala, aby nevykoukl zpoza křoví (Ubohé křoví…), a brzy ho přikovala pohledem na její pohmožděné ruce, volně položené podle těla. Cítil druhou sílu, jak ji Gwen používá k uzdravení tkáně svých paží… Ale modřiny mizely abnormálně rychle, bledly a rány se uzavíraly. "Byakugan," zašeptal fascinovaně a zahleděl se do složitého víru energie v jejím těle. Už věděl, jak se liší léčení druhou silou a chakrou, ale takhle precizní kontrolu nad každičkým kouskem energie viděl jen několikrát v životě. Všiml si, že Gwen zaceluje jak povrchová, tak vnitřní zranění; natržené vnitřnosti, ochablé svaly, to všechno bylo za pár minut pryč a Gwen se pomalu zvedla. Neji sebou trhl, jak jí pohlédl do očí: byly tmavší než kdy dřív a plné odhodlání. Něco jako vídal u Leeho, když se mu něco nedařilo - zkoušel to dál a dál, až překážka nakonec povolila a on dosáhl svého cíle. Dívka se narovnala a beze slova přikročila k mistrovi. Ten se pokusil vstát, ale ona ho chytla za ruku a donutila zůstat sedět. Klekla si vedle něho a zavřela oči. A zase Neji pocítil to ostré víření, když se Gwen probírala senseiovou fyzickou schránkou a vše, na co narazila, dávala zase do pořádku. Po chvilce se zase zvedla a mlčenlivě se vydala k Tenten, opřené o kmen stromu na okraji mýtiny. Ta pochopila, co má dělat a sama jí podala dlaň. Plavovláska ji pevně sevřela a za pár okamžiků se otočila k Nejimu. Neucouvl, ale ani se nepřiblížil a bleskově si zapnul poklopec. Každopádně se i jemu stalo to, co všem členům týmu: stisk ruky a osvěžující turbulence uvnitř, následované znovunabytou silou. GwenIala se odtáhla a otevřela oči.
"Teď můžeme jít," pronesla do hrobového ticha. Tenten tiše přikývla a čtveřice se odrazila od země.